Just do it, Jesus!

Je s podivem, že některé významné osobností reklamní agentury více nevyužívají!

Vektorový autoportrét

To mě tak najednou napadlo, že bych si mohl udělat stylizovaný vektorový autoportrét, který by se dal používat jako profilový obrázek místo starších a už trochu neaktuálních pixelizovaných portrétů.

Samozřejmě to nešlo tak snadno, jak jsem si představoval. Dokud byl obrázek skutečně hodně zjednodušený, tak mi nebyl příliš podobný, takže jsem začal přidávat různé stíny, odstíny a rozostření. (To je v Affinity Designeru obzvlášť zrádné.) Tím se nevyhnutelně vytratila plánovaná jednoduchost a navíc mí z toho vylezl plešatící čtyřicátník. To se mi samozřejmě moc nelíbilo, takže po dalších úpravách jsem se dostal do stavu, kdy byl na obrázku plešatící čtyřicátník, který mi nebyl příliš podobný. ;)

Nakonec jsem vyházel (skoro) všechny rozostřovací efekty a usoudil, že se budu muset spokojit s nějakým kompromisem...

Václav Klaus

Chtěl jsem si zkusit udělat nějakou karikaturu a Václav Klaus je pro tyto účely obzvlášť vhodný kandidát, protože je čeho se chytit. =)

Začal jsem hrubým náčrtem tužkou na papír, ale dělal jsem to po paměti a zaboha jsem si nemohl vzpomenou, jak by měl vypadat aktuální účes, takže jsem si později našel pár novějších fotek a ten náčrt překreslil v Affinity Designeru, se kterým se snažím víc skamarádit. Původně jsem plánoval, že to celé překreslím do elegantních a sterilních křivek (k tomu je Designer primárně určený), ale pak mi připadalo, že ty neujasněné obrysy tomu dodávají charakter a nechal jsem to být. =)

Vladimíra Vopičková - Pec nám spadla

V posledních měsících jsem měl dost příležitostí zkoumat dětské obrázkové knížky a nemohl jsem minout tvorbu Vladimíry Vopičkové, protože knížek s jejími ilustracemi je v obchodech spousta a zdá se, že lidé vesele kupují, což mě trochu zneklidňuje.



Vzhledem k množství knížek se u nich během doby dá vysledovat jistý posun v kvalitě, ale nad obrázkem na titulní straně (!) knížky Pec nám spadla (Nakladatelství JUNIOR, s.r.o., 2006) mi stále zůstává rozum stát. Já sice chápu, že dětské ilustrace nemusejí být nutně zcela realistické a že se běžně zkreslují tělesné proporce (větší hlavy a oči, atd.), ale připadá mi, že se poměrně dobře dá rozlišit záměrná stylizace a neumětelství.



Je jasné, že se obrázek nemusí hned napoprvé ideálně povést, ale tohle bylo anatomicky špatně už jako perokresba, takže já osobně bych ani nepokračoval s kolorováním a raději začal znovu. Je pro mě naprosto nepochopitelné, že autorka i vydavatel ten obrázek považovali za dobrý a dokonce ho použili na titulní stranu. Je to barevné a je to jen pro děti, takže to takhle stačí...? =(

Maková panenka

Další dětská objednávka. =) Začal jsem rychlou kresbou tužkou na papír, ale tomu samozřejmě chyběly barvy, a tak jsem se později přesunul k počítači a zkoušel to s tabletem a s různými přístupy a programy (Rebelle versus Affinity Photo). Samozřejmě z toho nakonec pokaždé vylezlo něco úplně jiného, než jsem si původně představoval, ale už se mi nechtělo dál pokračovat...





V souvislosti s tím jsem na disku objevil ještě své náčrty z roku 2009 (!) na téma "motýl Emanuel zachraňuje Makovou panenku z osidel závislosti na heroinu". =) Ten obrázek jsem chtěl tehdy udělat v superhrdinském komiksovém stylu, ale samozřejmě jsem ho nikdy "pořádně" nenakreslil, tak to tady přihazuju...

3D mutant

K 3D modelování jsem měl vždycky respekt, který se ještě prohloubil, když jsem se před lety snažil v nějakém jednoduchém 3D editoru vymodelovat a otexturovat vlastní hlavu do hry Quake 3 Arena. S tím rozměrem navíc jsem měl neustálé problémy a kdykoliv jsem někde něco opravil, tak po otočení modelu jsem zjistil, že to zdeformovalo zase něco jiného o kousek vedle.

Doba a technologie ale pokročila, a tak jsem si zkusil nainstalovat program Blender, projel dva tutorialy na YouTube a za večer jsem bez nějakého vzoru nebo měření splácal model hlavy. Samozřejmě není dokonalý, ale vypadá mnohem lépe, než jsem očekával, když jsem Blender poprvé spustil, takže to s tím 3D modelováním asi nebude zase tak hrozné, protože dnešní modelovací nástroje jsou mnohem intuitivnější. Odnesl jsem si z toho dojem, že člověk by měl být schopen vymodelovat zhruba totéž (tj. na podobné úrovni), co je schopen nakreslit, a to je celkem pozitivní zjištění. =)

Maruška

Ještě jeden pokus s Rebelle...

Rebelle Holmes

Nemůžu tvrdit, že jsem viděl všechny kreslící programy na trhu, ale nedávno jsem objevil Rebelle a připadá mi dost unikátní. Je to první program (alespoň pokud vím), kde se pracuje s reálným časem, takže digitální malování vodovkami opravdu vypadá jako vodovky a především se tak chová. Aplikace totiž kromě barvy uchovává i informaci o množství nanesené vody a ta vám pak "pod rukama" (čili na monitoru) postupně vsakuje, vysychá a především rozpíjí další barvy. Vodu je možné i přidávat, ubírat nebo do ní virtuálně foukat, takže vznikají barevné "čurky" a výsledky vypadají docela realisticky. Současně je ale k dispozici undo, vrstvy a spousta dalších nástrojů, které s opravdovými vodovkami není možné tak lehce použít. Vřele doporučuji podívat se alespoň na nějaké ukázkové video.

Jako test jsem si zkusil namalovat variaci na ilustrace Adolfa Borna z knížky Muž s dýmkou a houslemi, protože ty tlumené a rozpité hnědé odstíny jsou prostě neodolatelné. Holmes mi vyšel trochu nakřivo a bornovský taky úplně není, ale s barvami jsem celkem spokojen. =)

S dětmi a pro děti

Ani si přesně nevzpomínám, kdy jsem naposledy něco opravdu kreslil pastelkami nebo maloval vodovkami na skutečný papír... Až teď po letech. =)

Play it again, Guybrush!

Někdy v roce 2001 jsem si na kus papíru tužkou načmáral hlavu Guybrushe Threepwooda zhruba ve stylu, jak vypadá na obalu MI4. O mnoho let později jsem scan toho papíru objevil a narychlo to obarvil, ale nebylo to úplně ono, takže teď mi to při úklidu disku nedalo a zase jsem to nějak upravil. Tentokrát to není ono zase trochu jiným způsobem. ;)

Uvidíme zase za pár let... =)

Vzhůru do povětří! (remastered)

Nedávno jsem doma při úklidu narazil na svou oblíbenou dětskou knížku Vzhůru do povětří, jejímž autorem je švédský spisovatel Hans-Eric Hellberg, a zhrozil jsem se, v jakém je stavu. Opakovaná četba slovních přestřelek dětských detektivů Matse a Päivi zanechala nesmazatelné stopy nejen v mé paměti, ale bohužel i na samotné knize. Bylo třeba zakročit!

A tak jsem přebal nascanoval, "vyčistil" fleky a zvýraznil vybledlé barvy. Chvíli jsem z toho měl docela dobrý pocit.

Jenomže když už jsem se v tom hrabal, tak jsem si začal všímat všech odbytých věcí, kterých se ilustrátor Josef Novák dopustil: Co to má proboha Mats s nohou?! Proč má Päivi místo pravé ruky chapadlo? Tím jsem ovšem spustil řetězovou reakci.

Vzpomněl jsem si, že už v dětství jsem byl nespokojený s tím, jak oba hlavní hrdinové na ilustracích vypadali. Pan Hellberg se sice s popisy čehokoliv příliš nezdržoval, ale něco málo o svých hrdinech přece jen napsal:

Mats byl hubený a dlouhý a nohy měl jako lodě. (...) Mats zase směnil černé manšestrové džíny ...

Päivi byla menší, ale sporá. Výšku zdědila po svém neznámém otci a silnější postavu po mamince Sirkce. Měla dnes na sobě to, co nosila téměř pořád, totiž koženou bundu z devatenáctého století, ve které její dědeček v mládí lovil v Karélii medvědy. Na bundě byly zřetelné stopy po medvědích drápech z hrozné pranice ... Päivi většinou nosila džíny neurčitého nazelenalého či spíš nahnědlého nebo vlastně načervenalého odstínu.

Jak vidíte, tak podoba příliš neodpovídá, oblečení už vůbec ne (sukně?! lodičky?!) a v knížce není ani žádná zmínka o dioptrických brýlích.

A tak jsem začal do původního obrázku čmárat a každá další změna nevyhnutelně vyvolávala nutnost dalších změn jinde, až jsem se dočmáral k téhle podobě.

V úpravách by se zcela jistě dalo ještě dlouho pokračovat, ale chtěl jsem tam zachovat aspoň něco z originálu. =)

PS: První část knížky se dá najít tady.

Guybrush Threepwood, wannabe fan art

V poslední době jedu na retro vlně her bývalé firmy Lucasfilm Games (později Lucas Arts). Tím nemyslím, že bych něco znovu hrál, ale procházel jsem různé pamětnické weby a zkoumal, co autoři dnes dělají, až jsem narazil na blog Steva Purcella (Sam a Max, pixarovský film Rebelka / Brave).

Steve na blogu publikoval spoustu starších obrázků z Monkey Islandu (včetně konceptů z nerealizovaného filmu) a taky skici k titulnímu obrázku hry Tales of Monkey Island, které mi připadaly zajímavé tím, že už v té hrubé formě vypadaly docela použitelně. A protože při kreslení mám obvykle problém obrázek skutečně dodělat, tak jsem zkusil v rámci tréningu (který dlouhodobě flákám) udělat podobnou hrubou skicu. Místy jsem zaběhl trochu do detailů a oprav, ale skutečně jen místy... =)